Category Archives: Články

Recenze na obálku /a překlad/ Hvězdy nám nepřály

Recenzí na knihu jsou mraky, chtěla jsem udělat recenzi na český překlad, ale po shlédnutí obálky si nechci kazit skvělou knížku.


bux.cz

Jen pokud se na ni podívám, přeběhne mi mráz po zádech – psát název v minulém čase mi přijde jako velká chyba, „Hvězdy nám nepřály“ zní jako nápis na náhrobku /i když je pravda, že se to k tématu hodí/.
O grafice bych se nemusela vyjadřovat – alespoň se zeptám, kam se poděl ten minimalismus z obálky originální? Místo mráčků dáme srdíčka /protože jsou naši čtenáři tak blbí, že je ani název nenavede/, které jsou očividně podle jedné stopy v Photoshopu – když tam dáte temperový efekt, pozná to i dítě.
Popsat knížku větami z ní přestalo být originální tak před dvaceti lety, ale tohle je přeci knižní klub. „I fell in love the way you fall asleep; slowly, then all at once.“ je problematická věta, chápu, že na to jazyku českému chybí slov, ale dát na obálku ten patvar? Jedná se o nejcitovanější větu z celé knihy, takže buď ji přeložte líp, nebo ji nikam nepište – už se bojím ten překlad otevřít, aby na mne nevykoukla další gramatická kreatura.
/v originále je na místě citátů reakce kritika a miniinfo o autorovi, tady jsou lidem autoři u ../
Na obálce je pět různých fontů, všechna písmena jsou velká.
Nálepka Edice světový bestseller je větší, než:
a) jméno knížky
b) jméno autora
c) jméno nakladatele.
Jedná se totiž o největší prvek na celé obálce. Barevně se tam nehodí a i když je na originále cosi podobného, sedí to tam lépe. Celá ta věc vypadá jako medaile z okresního přeboru. Ale musím uznat, že obálku skvěle doplňuje, ta by totiž mohla sloužit jako diplom z téže akce, dokonce tam zapadá i český název.

Pokud byste si ji chtěli přečíst, kupte si anglickou. Český překlad je strohý /až je to k nevíře/, anglická verze je levnější /nebo bývá/, něco se přiučíte a neuniknou vám skvělé vtípky.
Ale fakt si kupte anglickou.

Další bodový článek,

vytvořený jen proto, že témata v něm obsažená nedokážu rozepsat na více, než jedno jablko.
.
Mohla bych to pojmenovat jenom Další článek nebo Článek, však je to stejně jedno.
.

.
Ach jo, zpustlo to tu. Poslední článek datuji do března /a popravdě, stojí za ani ne třetinu jablíčka/. Nikdo sem nechodí /z výše vypsaného důvodu/ a proto sem tak moc nepíšu a proto sem nikdo nechodí a…
.
Víte, jak nehorázně tu to zpustlo? Budoucí čtenář tohoto článku si jej splete se záznamy ztraceného kosmonauta… Znáte to klišé, všichni mu odletěli, raketa ztroskotala, došla jablíčka a on tam umře a nikdo mu nepomůže.
.
Nedokážu toho Arlana dopsat. Už píšu jinak a zatahovat jej do takových věcí… Nechci vám téměř neporušenou povídku zmoffatovat/ten rozepsaný kus směřuje k závěřu jako z telenovely, Tionula bude jeho matka nebo mág jeho otec, znáte to, neboť k ostatním obyvatelům jeho domova patří pouze hrnek a trychtýř/ a pokud budu pokračovat ve stylu, jakým jsem to psala doteď, budu parodovat samu sebe.
.
Víte, jak ty moderní knížky kazí děti? /ano./ Zatímco ti, co jako malí chtěli být kosmonautem /po předposledním odstavci asi ne/, čarodějkou, barbarem Conanem nebo Robinem Hoodem, si ze svých hrdinů vzali jejich ideály, čest nebo víru, mladá děvčátka toužící být školačkou, která potká mýtickou postavu, si ze své ikony nevezme nic. Nebo bude slečinkou čekající na svého vlkodláčka až do šedesáti.
.
Co vlastně všichni mají na tom, že se jim jejich partie jednou za měsíc promění ve vraždící kreaturu? Udělali jsme někde chybu? /ano./
.
Máte rádi Hello Kitty? /ne./ Přijde mi strašně podezřelá… Nemá za sebou žádný příběh, začala jako prostý obrázek, vážící tři jablíčka a měřící pět jablíček a až potom se jí začala vymýšlet nějaká minulost. Věřte mi, žádní ilumináti nejsou, zato japonská bezústá kočička se zajisté chystá převzít vládu nad světem.
.
Až se mě jednou zeptaj, kolik vážím, řeknu, že 230 jablíček.
Je to roztomilé.
.
Tyto články jsou docela v pohodě, pokud bych měla vést blog dál, budu pokračovat tímto stylem /+pár povídek/ . Skoro všechny články zde, které měly normální formát, jsou divné.
.
image
.
Pokud mě dlouho neuvidíte, vlezte ke mně na tumblr.
whoctordo.tumblr.com , pokud si změním url, nebojte se mi napsat.

Co děláš, Adélo?

Věta, která mezi jinými zazněla při tiskové konferenci Miloše Zemana. Jako jedna z mála byla skutečně k tématu a vystihovala náladu toho, kdo ji vyřkl. Zeman to však nebyl.

Jeho konference mají společné jedno. Zeman stojí nebo sedí, obklopen desítkami kamer a diktafonů, které mají v rukou amatéři a absolutní neprofesionálové. Alespoň dle jeho názoru. V průběhu rozhovoru novinářům překrucuje jejich otázky, směje se jim do očí a lže. Jeho zastánci mu tleskají, šumí a hučí /jak jinak popsat takové to typické “Úúúúú!„?/. Nakonec novinářům řekne, jak jsou hloupí a jak moc opovrhuje jejich prací a za potlesku příznivců odejde. Kamery jdou za ním.

Tato tisková konference byla však jiná. Kamer bylo více, než je obvyklé, stejně jako jízlivých poznámek. Občas se ozvalo zatroubení nějakého dechového nástroje. Na konci nechyběl úchvatný zpěv hymny /byl tu někdo, komu se nelíbila ta Schwarzenbergova verze? Tato je výživnější!/, který jsem celý nevydržela – kočka mě kvůli tomu škrábla do prstu a do tváře. Píše se mi obtížně, je to ukazováček na pravé ruce.
Nemohu si ale pomoci. Některé jeho výroky byly tak průhledné a překrutitelné… /nejsou ve správném pořadí, píšu, co jsem pochytila/

  1. Správný deník je ten, který je úplně nezávislý a objektivní

Ne, není. Správný deník, alespoň podle mého názoru je ten, který o každém podává informace zajímavé a pravdivé, občas podložené smýšlením autora. Subjektivní články jsou kouzlem tisku, nikoli úplnou zbytečností, můžete v nich s pisatelem souhlasit, nebo jeho slova označit za úplný brak. Pokud by tak nebylo, mohli by informace zhodnocovat počítače, které by podaly jen zcela objektivní verzi. Tedy ne to, co člověk řekl, ale co tím myslel.
A to by se Zemanovi mohlo pěkně vymstít.

  1. Jízlivá poznámka ke šlechtickým titulům, nepamatuji si její přesné znění

Byla mířena na obyčejné lidi, kteří nemají rádi monarchii, neuznávají ji a tudíž většina z nich nemá ráda pana knížete, jak bývá protivník Miloše Zemana špatně označován /pokud chcete být opravdu jízliví, použijte titul jeho Jasnost/. Ovšem, pokud se podíváte hlouběji, je toto to poslední, za co by mohl Zeman Schwarzenberga hanit. Titul má přidělený právem, dědičně /tedy se nepřiženil do rodiny/, ale přesto jej téměř nikde neuvádí a nechlubí se jím. To se má titulu zříci? Toto bylo od pana Aligátora velmi ubohé.

3. Řekl jsem už mnohokrát, že chci být prezidentem dolních deseti milionů.

Tak to je super, ale samozřejmě se to nepovede. Ovšem průměrného čecha /tedy burana/ to chytne za srdce, jakou má ten Milošek snahu pomoci obyčejným lidem.

    4. Moje první cesta povede, samozřejmě, na Slovensko.

Dobrá strategie. Začínáme zlehka, Slováci jej znají a možná dovedou pochopit občasné úlety a narážky. Ale čím dále pojede, tím horší to bude a potom se tímto článkem budu ohánět jako bajonetem. Výlety do muslimských zemí projede na celé čáře a hranici mezi nimi a Českou Republikou budou hlubší a hlubší. I ti jednoduší občané musí pochopit, že Zeman, přeci jen, není proslulý svou otevřeností novým kulturám. Viz jeho prohlášení o muslimech.

Tak co? Zřeknete se české národnosti?
Budete nadávat teď, nebo si s chladnou myslí počkáte na to, až si vyjede do Iráku, vyhlásí nám válku a poté s hořkostí v hlase pronesete “Já jsem vám to říkal.„?
Zastanete se novinářů?

Dvje.

Série a povídky na pokračování

V tomto článku nepřímo reaguji na úvod jedné knížky, od které neznám jméno ani autora, ale to je jedno.
V tom úvodu bylo psáno něco o sériích, povídkách na pokračování nebo mnohadílných knížkách odehrávajících se v jednom světě. Jsou /prý/ tak populární proto, že si autor nemusí vymýšlet stále další a další světy, může psát bez přestání o těch samých postavách a všechny díly těchto literárních útvarů jsou stejné. Takové povídky nepřinášejí čtenáři žádný požitek z objevování nových světů, postav ani nových vzorců chování. Navíc umožňují autorovi napsat knížku /povídku/ rychleji, může navíc produkovat další a další knížky jako na běžícím páse. V závěru všechny věci na pokračování označil jako zlo, kterému se musí obloukem vyhnout, pokud chce zůstat „kvalitním autorem“.
Ha.
Vy víte, že píšu-nepíšu povídku o Arlanovi, mající několik pokračování a je stále nedokončená, takže si beru takový článek jako nepřímý útok na mou osobu a některé z mých oblíbených vícedílných povídek od jiných autorů. Takové věci nejsou zlé.
Nejsou zlé pro autora, protože mu umožňují více si pohrát se světem, s kterým pracuje, pečlivě domalovat psychiku postav a promyslet si vzorce jejich chování. Pokud je to svět, ve kterém platí jiné fyzikální zákony /Zeměplocha, …/, autor je může rozvinout, zvláště když si přečte pár tun referenční literatury. Hrdinové se změní v závislosti na prožitých zkušenostech, jsou lidštější a chovají se více logicky.
Občas povídce prospěje to, když si napíšete několik přípravných povídek o tom, co hrdina dělal předtím, než se dostal do situace popsané v hlavní povídce, proč se chová přesně takto a proč je ten a ten jeho nepřítel. Hrdinovi to prospěje, autorovi také.
.
A knížka povídek, ve které se tento úvod objevil, mě překvapila.
Překvapila mě tím, jak text a příběhy v ní popírají úvod, za kterým si spisovatel, zřejmě začínající, stojí. Hrdinové se chovali nelogicky, občas popřeli fyzikální zákony, světy i profily postav byly ploché. Někteří hrdinové byli téměř stejní, možná proto, že autor chtěl to pokračování napsat, ale nezkušeně ho zakryl jiným jménem postavy.
.
Takže…
Mnohem milejší mi bude, pokud si ten svět promyslíte, můžete si jej ozkoušet v jiných povídkách, které nemusíte publikovat. Ke světu se klidně vracejte, nechte postavy dozrát a překvapit čtenáře, ale nepište sáhodlouhé ságy, kde se děje pořád to samé. Povídku si po sobě přečtěte, klidně ji překopejte od základů. A, prosím, neprodukujte nedomyšlené a placaté světy jako na běžícím pásu.
A nepište o Alfě Centauri, tam je již plno.

Poznámka

Začínat se má od začátku..? Dobře. Asi před půlhodinou jsem si prohlížela memebase, natrefila jsem na takovou kravinu o Simpsonových a googlení sebe sama.  Takže jsem se, aby mi to nebylo líto, vygooglila, nic jsem nenašla a tak jsem začala … Continue reading

Proč?

Většina lidí, co jim řeknu adresu blogu, chtějí vědět, proč jsem na starém blogu skončila.
A proč?

  • Kvůli adrese, což je to nejmenší, ale je super.
  • Kvůli přehršli reklam na blog.cz- barevným, křiklavým, animovaným atd.. Zkuste to porovnat s tím textem dole.
  • Kvůli serepetičkám v editoru, například takovéto seznamy /^^/, číslování nebo větší volba textu
  • Aby byl blog o krok vzdálenější reklamkářkám, růžovým holčičquám a aby mě furt někdo nestrkal do websurfu, většinu návštěv jsem měla odtamtud.
  • Článek ve více rubrikách :D
  • atd, atd, atd…

A nakonec- Neslibuju vám, že budu přispívat pravidelně, že tu bude víc povídek, článků atd.. Starý blog neruším, je to takový archiv a navíc se mi nechce všechno přesouvat na novou adresu.

Jo, a možná tu budou komixy.

„Jsi s tím trapná“, řekli lidé z Brooklynu

Erm.. Ahoj.

Dvje