MagicQá povídečQa pro moderní holčičQuy

Zjistila jsem, že dokážu /aby z toho něco vylezlo/ psát pouze do editoru blogu, takže všechny díly Arlana z wordu stojí za to, abyste je na měkkém papíře poslali Santovi, takže tu máte něco jiného :D

    Pro Aurélii to bylo ve škole velmi těžké. Představte si, že dostala dvojku /!!!/ na vysvědčení, což je u takových Mary Sue, jako je ona, zajímavá životní zkušenost. Alespoň, že měla u sebe svého, samozřejmě magického, kocourka. Ten ji vždycky dokázal utěšit a připomenout jí, že má „magické schopnosti“, takže stačí, aby dvojku na pololetním vysvědčení svou „magickou silou“ přepsala.

    Ovšem to Aurélii nestačilo, protože chtěla míti příběh co nejdelší. Místo toho, jak to přece každý čaroděj dělá, i když ji to někdy dokázalo složit tak, až se téměř  „tiše sesula k zemi“, napsala pomocí své magické síly výhružný dopis, nechala jej vznést se do vzduchu a doletět za adresátkou, nebohou paní učitelkou, u které byly na základní škole dvojky každodenní zkušenost, takže o tom, jak se nebohá Aurélie trápí, neměla ani potuchy. Poté Aurélie vyšla z pokoje, vyslovila magické slovo „Zavřít“ a dveře se zavřely /přečtěte si prvních pár stránek Krotitelky Dráčků a pochopíte/.

    Poté Aurélie došla do šatníku, který měla, protože její rodiče byli multimilionáři, mimo její pokoj a tak obrovský, že se v něm jednou či dvakrát ztratila, ale díky skvělému orientačnímu smyslu se zase vrátila zpět, a to bylo snad největší dobrodružství v jejím životě. Nyní ze šatníku vytáhla růžovoučké tričko, na kterém bylo velkými písmeny napsáno „Je mi jedenáct!!!!!!!“, což chápala jako obrovskou rebelii, jelikož jí bylo, přece jen, deset. Ke triku přidala upnuté kalhoty, minisukni, botky na podpatku a čelenku do vlasů. Zašla do převlékárny, která byla zas o pár místností dál a do tohoto úžasného modelu se převlékla. „teď vypadám jako dospělá!“, pomyslela si, ačkoli nikdy neviděla  žádného dospělého, který by se oblékal podobně jako ona, nehledě na nápis na triku, dala si tři centimetry široké oční linky, kouzelného kocourka, který nejenže uměl čarovat, ale také se perfektně vyznal v jejich domě, aby se u ní zčistajasna objevoval, vzala s sebou.

    Nyní se šla pomstít svojí paní učitelce za špatnou známku. Již si promýšlela věty, kterými ji osloví a zaklínadla, která použije. Vzala svou kouzelnou hůlku, která kolem ní poletovala právě pro takovéto případy a nacvičovala si, ačkoliv je uměla perfektně, pohyby určené ke smrtelné kletbě. Jelikož Aurélie denně, mezi čarováním a zpíváním, běhala, netrvalo dlouho a byla ve škole, odkud se paní učitelka právě chystala odejít.

    „Ty mezopotámská meluzíno!!!!!!!“, zařvala Aurélie a všech sedm vykřičníků pečlivě zdůraznila. Těmito slovy na ni uvalila kletbu, takže až půjde její učitelka kolem nějakého mluvícího keře, nebude ho slyšet. To se Aurélii zdálo dost strašlivé, protože měla dar rozumět zvířatům, stromům i věcem.
„Jé, ahoj Aurinko!“ zvolala paní učitelka. „Jdeš si opravit známku z prvouky?“
„To sotva ty jankovitá ježuro!!!!!!!“ Aurélie měla zvláštní zalíbení v čísle sedm, protože bylo magické.
    „A proč mě tedy takto nazýváš?“ zeptala se s ledovým klidem paní učitelka, které právě ujel autobus.
„Protože chci, abys mi dala jedničku, ty vykulená velrybo!!!!!!!“ Aurélie doslova pěnila vzteky, popěnila si přitom své růžové tričko, takže se na něm začal objevovat tmavorůžový flek.
„Tak si známku oprav, Aurélie. Půjdu tě vyzkoušet a…“ Paní učitelka svou větu nedořekla. Aurélie ji pražila svým pohledem, až ji úplně upražila. /omg, to bylo kruté, řekli lidé z Brooklynu/ Zděšeně se podívala svým kapesním zrcátkem na své oči.
„To jsem udělala já?“ řekla Aurélie, která, ač měla IQ přes 342, některé věci chápala velmi pomalu.
„Ano, Aurélie, byla jsi to ty“, řekl kocourek, který se zde zčistajasna objevil. Zjevně měl trpělivost větší, než 2 158 357 Aurélií dohromady.
„Tak to jsem teda dobrá!!!!!!!“ vykřikla samou radostí Aurélie.
„To jsi, Aurélie. Chudák paní učitelka. Není ti jí líto?“ ptal se posmutnělý kocourek.
„Vůbec ne!!!!!!! Bránila mi totiž k osobnímu rozvoji!!!!!!!“, vysvětlila mu Aurélie, otočila se, v učitelčině laptopu vyhledala elektronickou třídní knihu a napsala si do ní dalších sedm jedniček.
„Už mám jedničku.“ konstatovala s úsměvem Aurélie. Potom otevřela zaklínadlem dveře, vyšla s kocourkem, hůlkou i skvrnou na triku ven a pořád se usmívala.

Vyšlo jí to tak přesně, aby se její silueta rýsovala v záři zapadajícího slunce.

4 Responses to MagicQá povídečQa pro moderní holčičQuy

  1. Jahá. Ale mě se stýská po Arlanovi. Tohle je, Aničko, na Tebe moc dětský. A ta poslední věta se mi moc líbí!!!!!!!
    Ať žije sedm vykřičníků Protože jsem in a Evil.

  2. Proč jen mám dojem, že by se tvoje kouzelná holčičí persona klidně mohla kamarádit s Evilin z mé povídky? Kýhovýra, nesmíme je seznámit nebo imploduje vesmír. :D :D :D :D :D :D :D Ha! 7 smajlíků upgrejdovala jsem diliní, totiž pardon, Aurelií komunikaci. *mrk*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>